Toto je rozhovor s mým tátou, který je od roku 1989 ředitelem jedné základní školy v Brně. Udělat s ním tenhle rozhovor bylo pro mě strašně zajímavé a myslím, že i pro něj. Je to pro nás i trochu rozcvička na naši dovolenou ve dvou v Albánii, kterou začínáme tuto středu.
#####
This is an interview with my father who has been a director of a primary school in Brno since 1989. Doing this interview with him was an interesting experience for me, and for him I guess. It is also a nice warm up for us before going together to Albania next Wednesday.
Co děláš v životě, co je tvoje profese?
Učitel. V současnosti ředitel na základní škole, už třicátým rokem, jinak učitel matematiky a dílen.
Čeho si na svoji práci nejvíc ceníš a co Tě na ní naopak nejvíc otravuje?
Cením si na ní, že jsem neustále s mladými lidmi. Každý den i každá hodina je jiná. I když teď jsem v podstatě manažer a úředník, ale ještě učím, takže je fajn, že to není nějaká rutina. A otravuje mě nedostatek vize tohoto státu pro školství. Žádná strategie tu netrvá déle než třeba rok nebo dva. A samozřejmě velká administrativa a nedostatek financí, takže si nemůžeme moc vybírat kvalitní učitele a taky o každou korunu musíme bojovat přes různé dotace a programy.
Změnily se výrazně podmínky pro vaši práci v návaznosti na společensko-politické ovzduší?
Náš stát nemá ve vzdělávání koncepci. Koncepci, které by se držel, ať je u moci kterákoli ze stran. Takhle se každý ministr rozkoukává, pak něco teda změní - a je to od stěny ke stěně.
Takže si nemůžeš nic naplánovat dopředu. Ministerstvo školství není silové ministerstvo a politiky zajímá jenom před volbami, bohužel.
Na druhou stranu je potřeba říct, že se podmínky zlepšují v platech. Samozřejmě to není jenom o penězích, ale ve společnosti člověk má takovou prestiž, jaký bere plat. A když učitel řekne ve třídě, kolik bere peněz, tak se mu děti smějí. Pak na některé předměty člověk musí vzít toho, kdo zaklepe na dveře, protože učitelé prostě nejsou. To se pak samozřejmě odráží na úrovni vzdělávání.
Hodně se změnilo vybavení škol, tam je obrovský skok dopředu. Je to bohužel ne tolik díky koncepci státu, ale hlavně díky evropským projektům. Třídní kniha, žákovská knížka se děje na elektronické bázi a to je pro všechny nástroj a zjednodušení.
Jak se za těch 30 let proměnily děti?
Myslím, že děti jsou pořád stejné, akorát teď mají jiné možnosti. Když jsem začínal roku 82, tak se nám učilo jinak, protože nebylo tolik dalších věcí, které ty děti mohly dělat. Nebyly internety, nebyly sociální sítě. Takže děti se snadněji soustředily na školu, dělaly sport, byly venku. A teda nebylo tolik toho nebezpečí a šikany na sociálních sítích.
Taky samozřejmě v současné době učitel nemůže být jen doručitel informací. Teď má hlavně pomoct v orientaci a v tom, kam se tam se to dítě vrtne. Ať je zajímá jakýkoliv obor, tak si může najít na internetu, co potřebuje. Děti teď mají víc možností vzdělávat se zcela sami, - už nemají jenom školu.
A velká změna je v tom, že rodiče nemají na děti čas. Pak svoje problémy řeší, nebo spíš neřeší, s tím, že: Aaaa za vše může škola; Aaaaa já budu všechno řešit s právníkem. Ono se může zdát, že ty děti jsou drzejší, ale já myslím, že je to spíš tím, že se učitelé ani děti nemůžou opřít o rodiče.
Ale vracím se zpátky k dětem. Podle mě jsou pořád stejné.
Co bys označil za svůj největší profesní úspěch a největší neúspěch. Jestli to jde říct za těch 30 let.
Já si myslím, že už to je úspěch, že jsem tam těch třicet let. (úsměv) Za úspěch považuji, že ještě pořád po třiceti letech mám, i podle kolegů, nějaké vize a že pořád chci dělat nové věci. Samozřejmě těch věcí bylo víc za těch mnoho let, co se podařilo, ale nemá cenu to vypichovat. Myslím si, že hlavní věc je, že škola je vnímána jako dobrá škola v rámci možná i nějakého širšího Brna. Jako neúspěch beru, že nejsem manažerský důslednější a tvrdší.
Teď přeskočím na politiku. Jaké máš ze současného politického vývoje pocity? A máš do budoucna strach, z toho jak to bude dál?
Já musím předeslat, že jsem pravicový volič. Vždycky jsem volil ODS. I když měla svoje problémy. Naštvala mě opoziční smlouva.
Nevadí mi, že volby vyhrálo ANO. Po tom jsem volal, když jsem zvonil klíči, aby byly svobodné volby. Ale myslím si, že ANO nemá žádnou koncepci a že jsou spíš o tom, co zrovna chcou lidi a co je zrovna populární. A vadí mně předseda vlády, který je trestně stíhaný. Mrzí mě, že prezident překračuje své pravomoci dané ústavou. Mám mám strach z toho, že se naše země bude přiklánět k Východu. A že se vzdalujeme z toho demokratického principu, k nějakému pseudo systému, kde si pár lidí bude dělat, co chce.
A je tady nějaká schopná nebo silná alternativa ke straně ANO nebo k premiérovi?
Zatím tam tam nikoho nevidím. Hovoří se o tom, že udělají čtyřkoalici, aby porazili ANO. Už to tady bylo jednou a tehdy to ztroskotalo, protože ty strany se pak nedomluvily. Tak uvidíme.
Bohužel nevidím ani v ODS výraznou opozici. Pana Fialu uznávám jako osobnost - myslím, že je slušný chlap. Ale taky si myslím, že stavět politiku jenom na negování všeho, co řekne Babiš, je taky špatně. Nevidím ani tam žádnou koncepci a nemám rád politiku ve stylu: vy jste to zavedli, tak já to zruším. Bohužel to vypadá, že politický systém je teď o tom, co nějaký šéf charismatický možná i populistický namluví lidem. Lidi nezajímá nějaký program, hlasují podle pocitu a zajímá je nějaký ranař, který všechno zařídí. A já se musím přiznat, že taky moc nečtu ten program. Jsem takový pocitový volič ODS. (úškleb) Je to u mě taky o lenosti si to přečíst.
Líbí se mi Piráti na celostátní úrovni, mají rozumný názory, ale zatím jsou tam krátce. Komunisty vůbec neřeším, neřeším SPD, to jsou strany pro mě obskurní.
Nakonec otázku na odlehčení: Těšíš se na důchod?
Ne, netěším, chtěl bych pracovat co nejdéle, protože vidím v práci smysl. Neříkám, že ve škole, tam to mám ještě na pár let, dá-li Pán Bůh - a starosta. Ale pak by chtěl něco dělat určitě.
