Ahoj ahoj!
tak ještě poslední post, trochu o jídle, trošku o rovnováze mezi regulacemi (Ať už ve jménu bezpečnosti, pokroku nebo čehokoli jiného) a mezi osobní svobodou každého z nás.
Začnu asi od konce: kolikrát byste si tipli, že tady v Asii vidíme za den čtyři lidi na jedné motorce? kolikrát z toho řídí tu motorku desetiletý kluk? Kolikrát za den vidíte sedět lidi na korbě pickupu? nebo stát? A můžeš vubec ještě vidět něco takového v Česku?
Rád by ses projel nebo projela na korbě pickupu nebo vůbec?
Budou mně zpátky v Česku tyhle věci chybět nebo vůbec? Já se teda musím přiznat, že strašně.
Nech chci teda smutnit po nějakých starých časech, ale tohle je fakt škoda, že zpátky v Evropě potažmo v Česku už prostě některé věci dělat nesmíme. Protože je to pro nás prý moc nebezpečný nebo jinak nevhodný.
Tuhle svobodu těm thajcům, musím se přiznat, socela dost závidím. Taky jim závidím to, že ty jejich děcka si běhají v partičkách po venku a hrají si s nějakou Káčou nebo s nějakou podobnou blbostí. Tohle teda závidím i generaci svých rodičů - že tohle tak nějak všichni měli.
No a teď teda k tomu jídlu: samozřejmě asijský jídlo úplně miluji. v Brně patříme k velké komunitě lidi, co si pravidelně strašně pochutnávají na vietnamském jídle, který je na každém rohu. Takže tady je to pro mě něco jako ráj. nebudu vyjmenovávat všechny recepty, které tady strašně miluju. Ale musím říct, že teď ke konci dovolené už se dost těším na nějaký to český žrádýlko - třeba klidně na toho kapra s bramborovým salátem - kterému jsem se snažil vyhnout.
Zdarec jak sviňa.