Prvně bych chtěla povzbudit všechny, kteří cítí, že balancovat pracovní, studijní život a nedejbože ještě nějaké angažmá ve veřejných věcech není vždycky snadné. Chtěla bych všem připomenout, že cítit se přehlceně a na chvíli zvolnit je v pohodě. A že je to dokonce klíčové k tomu, aby člověk zvládal to, co dělá, dělat dlouhodobě.
Sama studuji magistersky kulturní antropologii a sociologii v denní formě v jednom městě, pracuji na plný úvazek v neziskovce v jiném městě a potřebu zasahovat do veřejného prostoru ještě nějakým dalším způsobem si vybíjím v Mladých zelených - českého kolektivu mladých lidí s napojením na evropské Young Greens struktury. A právě tenhle kolektiv a lidé v něm mě naučili, že environmentální tématika a tématika sociálna či lidských práv je nejenom propojená, ale musí být diskutována společně.
Téměř všechny aspekty krize klimatu: nedostatek pitné vody, nedostupnost potravin nebo devastace některých krajinných oblastí tím nejužším způsobem souvisí se světovým rozdělením kapitálu a svobodou (či v případě klimatické migrace přímo nutností) pohybu. A opačným směrem - příslušnost k určité sociální vrstvě nebo geografické poloze má důsledky i v oblasti environmentální: hůře se za klimaticky spravedlivější svět bojuje člověku, který řeší bezprostřední materiální nouzi.
Spojení těchto dvou témat se snažíme tlačit do veřejného diskurzu. Formou promítání tematických filmů, panelových diskuzí, debat, hackathonů. I když je někdy těžké vybalancovat organizaci akcí pro veřejnost s osobním životem každé členky i člena, víme, že co děláme, má smysl – na téměř každé schůzce nám přibyde nová členka či člen, která se k nám chce přidat. Budťe s námi také a držte nám pěsti!