Četl jsem několik příspěvků tady na platformě a ten můj je hodně odlehčený vzhledem k závažným otázkám, co ostatní řeší, ale i tak se podělím… A předesílám, že respektuju, že si každý fandí komu a čemu chce, nebo ničemu, je to svoboda volby… Díky bohu za ní!!!
Pražák (a možná i vzdálenější po celé republice-kupodivu!) to od útlého věku někdy slyšel: „SPARTA NEBO SLAVIA, VOLE!?“ S takto zásadní otázkou mě začali „obtěžovat“ spolužáci už v první třídě… „Je mi to jedno“ jim nestačilo… Ale mně je to fakt jedno, věř mi, kámo! Nevěřili… Šel jsem se zeptat o 5 let staršího bratránka (2) žijícího taky v Kobylisích, jak se věci mají.
1 (skoro se slzama v očích): Co jim na to mám odpovědět?
2: Bratránku, vole, co to je za votázku? Víš přece, kde je Matějská pouť, ne?!
1: Jóó, autodrom a střelnice, to jsou čtyři zastávky sedumnáctkou ke Stromovce…
2: No a sám víš, že je hned vedle hokejová hala – Sparťanská…
1: Z labutí jsem to zahlídl…
2: A ten stadion tady nahoře na Letný je asi co?!
1: (velmi, ale velmi nejistě) SS-parta . . .
2: A víš, kde je Eden?
1: V nebi?!
2: Ne, někde ve Střešovicích… víš, kde to je?
1: Daleko… Co ten autodrom?
2: Sparta voe!
Od tý doby jsem tak nějak sparťan, ačkoli to absolutně neprožívám. Několikrát jsem se byl podívat na stadionu, ale když se téměř celou dobu z kotle ozývalo „jude slavie“ následovaný hajlováním, naprosto se mi jakýkoli fanouškovství zhnusilo a – možná paradoxně – považuju sparťanský fanoušky za ty největší tupce, hulváty a neohleduplný nýmandy. A tak jsem se opět rád stal neutrálním fanouškem, ale protože bydlím pořád stejně a Matějská pouť je pořád na stejným místě, úplně neutrální nejsem. Co mě ovšem zaráží – v Anglii a vlastně všude po světě s problémem hooligans dokáží poměrně efektivně bojovat: vedou si databáze problematických fanoušků, kteří mají doživotní zákaz chodit na stadion, všichni podstupují důkladné kontroly, aby na stadion nepronesli nějaké nebezpečné předměty, atp. Zatímco u nás to tak nefunguje – ačkoli je pyrotechnika zakázaná, na většině utkání se objeví, kluby za její použití platí pokuty, které jsou ale směsně malé a místo toho, aby se proti tomuto jevu bojovalo nějak koncepčně, vede se nekonečná polemika o tom, jestli k té správné fotbalové atmosféře pyrotechnika patří či nikoli (bohužel mírná většina i neortodoxních fanoušků hlasuje „pro“). Když se spekulovalo o tom, že se na stadiony umístí kamery na rozpoznávání obličejů problematických fanoušků, narazilo to na GDPR, takže se ten nápad smetl ze stolu… A koncepce žádná. Ano, může mi to být jedno, ale na stadion se nepůjdu podívat jednak proto, že nechci tenhle nekoncepční systém podporovat, ale hlavně proto, že mám opravdový strach. Nedávno z kotle (tentokrát to sic nebyl sparťanský, ale to jim žádné plusové body nepřidává) nějaký idiot hodil světlici do sektoru, kde seděli rodiče s dětmi, světlice posléze bouchla u nějaké maminky, která tam šla pouze jako doprovod, výbuch jí prorazil ušní bubínek a do konce života bude mít sluchové problémy. Ani toto ovšem nevedlo k tomu, aby se s tím začalo něco dělat – malá aférka, nějaká ta pokuta a opět ticho po pěšině… Přestože spousta lidí vnímá GDPR jako „další buzeraci ze strany Unie“, já poměrně toto opatření chápu jako ochranu koncového uživatele v dnešní virtuální době. Co ale nechápu je fakt, že se nezavádějí opatření bojující proti stupiditě a nebezpečí (života) například na stadionech… Je to sice velmi marginální téma, ale já jako polo-nestranný fanoušek se cítím v nepohodě, když „nemůžu“ jít v klidu na stadion… Potýkali jste se někdy s podobnou nepohodou, nebo je vám to jedno a nemusíte to řešit? Přijde mi totiž, že takových nekoncepčností se u nás vyskytuje velké množství – inu, né nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy…