Asi jste si už všimli, že trávim poměrně dost času v pražský Dělnický 43. Ještě pořád se najdou tací, kteří se mě ptaj, co mezi těma anarchistama, kterejm jde jen o prachy, pořád dělám. Tak to zkusim znovu trochu shrnout.
Žil jsem poměrně dlouho dobu v Kamerunu, kde maj 37 let stejnýho prezidenta, kde platěj něčim, co je fixně vázaný k euru a kdokoli se snaží realizovat v ekonomickém rozvoji svého okolí a začne konkurovat státu (třeba zpracovávat hliník, který ho má Kamerun fakt hodně), okamžitě je zaříznut a pokud přežije, už si neškrtne. Po skoro 10 letech strávených v tropický Africe jsem se musel z bezpečnostních důvodů vrátit zpět do ČR a byť jsem samozřejmě nadále dění ve své bývalé domovině na dálku pozoroval, jsem hodně překvapen, jak moc se česká vládnoucí garnitura začíná svým přístupem podobat diktátorským ale pořád demokratickým režimům v Africe.
Jistý rozdíly pochopitelně stále najdeme. Když v Kamerunu zavřou do vězení novináře za dobře odvedenou novinářskou práci, nikdo si skoro nedovolí ani štěknout. Český novinář sedět asi jen tak nepůjde, na druhou stranu většina českých medií je ve vlastnictví těch nejbohatších na stát napojených jedinců, či korporací, případně samotného předsedu vlády, kde moc objektivity nenajdeš a nezávislá media zas nikdo nečte, protože nejsou zadarmo.
V Paralelní Polis se potkávám s inteligentníma a inspirativníma lidma, kterým jde o svobodu, soukromí i smysluplný rozvoj celé naší společnosti. Zatím jsem nenašel jinou instituci/komunitu, která by kladla důraz právě na tyto pro mě zásadní aspekty života. Kdo mě zná, ví, že se dost nerad hlásim k nějaký ideologii, subkultuře, nebo prostě jen skupině lidí, která uvažuje trochu/hodně odlišně od ostatních. Zároveň mi je ale ještě cizejší popík. Nikdy, fakt nikdy, jsem nebyl rád za to, že někam patřim. Většinou proto, že to znamenalo přítomnost dalších lidí, která mě většinou dost sere. Proto jsem se koneckonců odstěhoval do pralesa.
Paralelní Polis je pro mě takovej českej prales s obrovskou rozmanitostí, která není zdaleka probádána a zároveň vnímám, jak moc je důležitý, že ji máme. Chápu, že svoboda není pro každýho, ale právě proto musíme dělat všechno proto, aby těm, kteří o ní stojí, nebyla omezována, jen proto, že to ostatním je prostě u prdele, v horšim případě jen nechtěj přijmout odpovědnost za sebe sama.
Šifrovaná komunikace, kryptoměny, darkweb, to jsou všechno nástroje, který nám v dnešní době konečně umožňujou žít nezávisle na státu - tedy bez jeho kontroly. Demokratický stát (ano i Kamerun je demokratický stát) považuju za nefunkční model uspořádání naší společnosti, který začne být doufám brzy vytlačován decentralizovanějšími koncepty založenými více na reputaci, důvěře a transparentnosti, které povedou ke zvyšování životní úrovně nás, lidí. Těm, kteří po mně i po ostatních chtějí, abychom se měli hůř a aby nám bylo nakazováno, co máme dělat, bych rád vzkázal, naserte si!