Tak jsme se sešli poprvé osobně. A bylo to super!
Na závěr minulého roku uspořádal @kuba_svehla osobní setkání členů naší online komunity v Praze. V tom se mu snažil pomoct @Jirka_Kocian a kromě toho ještě přicestovala dokonce ze zahraničí @natalia_skoczylas.
Cílem celé akce bylo pokusit se navázat na debatu z našeho online fóra, konkrétní témata, se kterými naši přispěvatelé do komunity přišly, ale i pokusit se zhodnotit, co nám vlastně členství ve fóru přineslo a co nám může přinést dál.
@kuba_svehla dostal naprosto skvělý nápad, když jednotlivé příspěvky a na ně navázující diskuze doslova materializoval. Vytištěnými verzemi našeho fóra oblepená místnost se tak stala trojrozměrnou manifestací našeho vlastního online prostoru, kterým jsme v tuhle chvíli nikoliv pouze metaforicky doslova obklopili!
Rovnou tak zároveň bylo znát, které záležitosti rozpoutaly delší a hlubší debatu. Na to jsme se současně snažili navázat tím, že se všichni účastnící měli možnost blíž seznámit se vším, co se na fóru během prvního půl roku jeho existence událo.
Vcelku jsme se v naší živé a naprosto otevřené diuskuzu dostali rychle k tomu, jak spolu dnes lidi komunikují, co nám online sféra přináší a bere, a jakým způsobem co nejlépe dospět k variantě, o níž nám na platformě Edgeryders/Wellbeingu jde. O tom se trochu šířeji rozpovídala @natalia_skoczylas, vysvětlila, že tento projekt je nadnárodní a měl by podat zprávu o tom, jak se žije lidem v různých zemích a jazykových prostředích, kteří řeší obdobné problémy, ale v podstatě nemají šanci spolu přijít do kontaktu. @Jirka_Kocian pak zmínil i chystanou “kuchařku”, která by měla sloužit jako jakási mapa témat, otázek a odpovědí, které nám na platformě postupně přibývají.
@ambasador19 tak přišel vlastně úplně ze začátku a na základě vlastního příběhu s tím, nakolik se člověk potřebuje vyjádřit, vyprávět ostatním lidem a k čemu mu to samotnému je. Jedná se přece jen o určitou formu autoterapie (pokud to pro člověka takto funguje). @Iveta pak nadnesla téma toho, jakým způsobem se taková debata vlastně může odehrávat, pokud to prostředí musí být v základu trochu anarchické, abychom se mohli vyjadřovat svobodně. Jak nastavit pravidla? Kam položit hranici mezi svobodou slova a ochranou nás samotných před bezmezným hejtováním?
Wellbeing se největším extrémům teoreticky vyhýbá, tím, že se snaží přicházet s problémy běžného života a přinášet konstruktivní řešení od samotných uživatelů, kteří své problémy sdílí, alespoň tak se ho stručně snažili charakterizovat @Jirka_Kocian a @kuba_svehla. Víceméně jsem se všichni shodli na tom, že alternativa k Facebooku, který sice hejt banuje (i když někdy systém úplně nezafunguje, jak podotkl z vlastní zkušenosti @ambasador19), ale zároveň z něj svým způsobem žije, se hledá těžko.
V tomhle ohledu je zajímavým poznatkem, který přinesly (i díky zkušenosti s mateřštvím) @zadus a @PetraES a to že na obdobném principu a poměrně bez hejtování funguje český Mimibazar, kam vlastně mužský segment uživatelů internetu příliš nezavítá.
Nicméně jsme nezůstali pouze u obecných pravidel, přešli jsme poměrně záhy ke konkrétním návrhům, co jako “matky a otcové zakladatelé” musíme dát takovéto otevřené platformě do vínku. Po chvíli bylo jasné, že hlavní definující body vychází i z toho, co třeba některým u našeho Blahobytu v Česku nebylo zcela jasné.
- O co se komunita snaží a čemu příspěvky pomůžou
- Koho a proč by měla zajímat
- Jaká jsou pravidla, kdo a jak dohlíží na jejich dodržování
- Co se s těmi příspěvky vlastně děje
Ostatně výsledek našeho brainstormingu můžete posoudit sami:
Obzvláště po nedávných aférách Googlu a Facebooku je znát, že si lidé začínají uvědomovat hodnotu a zneužitelnost informací, které přes nejrůznější avatary a profily pouští do online prostoru. Je fakt, jak zmiňovala @Iveta, že si prostě musíme začít dávat na tyhle věci pozor, jinak tyhle metahodnoty v online sféře nikdy nezměníme. A když otevřená komunita, tak úplně. Žádné aktéry (politické, korporace) nemůžeme poměřovat jako černobílé. Ať z hlediska zacházení s informacemi, či omezování přístupu k nim, což potrvdil i @LukasFidrmuc
Odpověď na kardinální otázku, jak namotivovat ke sdílení názorů nové členy (a co vlastně motivovalo ty, kteří se s námi v tomto momentě v Crossu sešli), byla poměrně jednoznačná - hledáme názory a zkušenosti těch, kteří vědí něco, co nás může obohatit a nebojí se to v rozumné podobě sdílet. Pokud patříte mezi ně, tak rychle sem!
Budeme se na vás těšit!