K 17. listopadu se primárně připojujeme ke vzkazu Univerzit za klima: tak, jako v listopadu 1989 protestovali studenti a studentky proti utlačujícímu systému, pokračujeme v různých formách protestu i my dnes. Současný systém totiž utlačuje nejen nejzranitelnější skupiny obyvatel, ale hlavně život na planetě jako takové.
Vědci a vědkyně formulují velmi nepříznivé vyhlídky, co se stavu klimatu týká. Pokud se způsob nakládání s životním prostředím nezmění systémově a ihned, dosáhneme brzy bodu zvratu, který spustí řetězec událostí, které již budou mimo lidskou kontrolu. Věda to opakuje, aktivisté a aktivistky - od dětí po studenty, ale i dospělé - se k tomu snaží neustále vracet pozornost. Ví totiž, že jde o jejich budoucnost. Političtí zástupci a zástupci korporací ale svou odpovědnost odmítají. Byznys musí jít dál.
Tak jako pro studenty a studentky během 17. listopadu před třiceti lety je otázka svobody zásadní i pro nás. Věříme totiž, že na mrtvé planetě žádná svoboda není.
Svoboda je navíc k nezaplacení. A to doslova. V současném systému, který svou orientací na neustálý růst drancuje životní prostředí, zůstávají v pozadí právě ti nejpotřebnější. O tom, kolik skutečné svobody má člověk bez domova, matka samoživitelka, zadlužená domácnost, uprchlík v táboře nebo osamělý důchodce, lze minimálně polemizovat.
Nezapomínejme, že svět, který by byl ohleduplný ke všem tvorům planety, tady přes veškerý pokrok lidstva stále nemáme. Pojďme jej tedy tvořit. Společně. A rychle.
foto z Okupační stávky za klima (c) Štěpán Šanda
