Pracoval jsem na jedné pražské soukromé vysoké škole jako vyučující. Když jsem by několik let externistou, tak mi to přišlo jako fajn přivýdělek. Učím rád, vidím v tom určitou hodnotu jak pro sebe, tak pro studenty a studentky. Dokonce si myslím, že mi to i docela jde. Když jsem ale nastoupil na začátku roku 2018 do pracovního poměru, můj pocit se zásadně změnil, nejen že si vedení univerzity myslelo, že se vyučující flákají, když učí jen 26 týdnů (tedy polovinu) z roku, ale jsou placeni po celý rok, začalo ale také tlačit na výzkumnou a publikační činnost, aniž by k tomu nejprve udělalo podmínky. Během semestrů, když máte při plném úvazku učit 12 až 16 hodin týdně, což - pokud nemáte smináře s paralelkami - představuje šest až osum předmětů za semestr, a zároveň vedete 10 až 20 bakalářských závěrečných prací prostě není možné. A představa, že v květnu doučíte, v červnu odsedíte státnice a pak během července až září si seberete kvalitní data a vyprodukujete kvalitní vědecký text, který vám vezmou v zahraničních, oborově vážených časopisech (kde rozhodně jsou všichni zvědaví na naše malé české problémy) je dost zcestný. A tak když jsem po roce a půl především psychicky vyčerpaný ukončoval svůj pracovní poměr, kolegyně socioložka mi zmínila, že FSV UK otevírá pozici na projektu POPREBEL a hledají někoho, kdo se zabývá (sociálněvědními) studii genderu a sexualit. I když jsem měl v té době několik jiných projektů (akademických i neziskovkových), ve kterých jsem (byl) namočen, přihlásil jsem se do konkurzu, protože málokdy se vypisuje místo na takto specifické téma, místo, které v zásadě ideálně kombinuje moje dvě specializace - mediální komunikaci a aktivismus v kontextu genderu a sexualit (který je možná do jisté míry rebélií, zcela jistě se ale v posledních letech stává významným tématem pro populisty - ale o tom napíšu asi jiný text).
A tak jsem se dostal na tuto stránku. Seznamuju se s prostředím a tématy, která se tu diskutují. Mám za úkol komunikaci především pozorovat, ale rozhodně mám silné nutkání se i zapojovat. Aktuálně probíhá něco, co se nazývá koronavirová krize, která rozhodně vytváří zásadní nároky na zdravotní systém a infrastrukturu, ten český se zdá být dobrý a odolný a až se situace zklidní, tak mě budou určitě zajímat srovnávací analýzy toho, jak fungoval a reagoval systém třeba v Itálii nebo USA.
Bydlím v Praze, v podnájmu, jsem sám (myšleno singl), ale mám skoro 6leté dítě ve střídavé péči. Aktuálně jsem konfrontovaný s tím, že mi dcera začne chodit do základní školy vzdálené skoro 30 minut jízdy MHD od místa, kde teď (za docela přijatelných podmínek) bydlím, a já budu muset 2-3 dny v týdnu, několik příštích let ráno a odpoledne do školy dojíždět. Druhá možnost je se přestěhovat - ale jak podnájmy, tak dosažitelnost vlastního bydlení pro někoho, komu už je skoro 40, nemá druhý příjem do domácnosti od partnerky či partnera, nemůže tak jednoduše jít s dítětem do garsonky nebo do spolubydlení s cizími lidmi, a má příjmy jen na dobu určitou (vždy s horizontem dvou až tří let) lehce převyšujícími průměrný český plat, je vlastně nereálná.
Diskuse tady na Edgeryder je tak pro mě nejenom novou prací, ale určitě i příležitostí poznat životní stiuace a postoje ostatních, a to nejen v oblasti mojí specializace (na sexualitu a gender), ale i oblastech dalších, které se v zásadě dotýkají všech a jsou - jak se ukazuje - velice aktuální.