Vzhledem k tomu, že tato platforma funguje na způsob postěžování si nebo snad zpovědi, pokusím se také přispět svoji bídou do mlýna. Ne že bych snad byl chronický stěžovatel, spíš naopak: snažím se přistupovat k životu pozitivně, ikdyž může přinášet krušné chvilky a beru úděly osudu s úsměvem na rtech. Ale postěžovat si můsím:). Můj problém spočívá v dostupném bydlení.
Jsem, jediný mladý pražák, který má problém sehnat slušnej bejvák za rozumnou cenu? Protože ten plat v Praze zas není o tolik větší než ve zbytku republiky, ale nájmy a ceny nemovitostí jsou neúměrně vyšší. Přiznejte se kdo sám utáhne s průměrným pražským platem průměrný pražský nájem?!? Jasně, bydlíš s buchtou nebo spolubydlíš s kámošem, ale i tak to bejvá koncem vejplaty docela drsný… A sám nemáš šanci pomalu ani na garsonku na předměstí!
Jako jo, můžeš vegetit někde za Prahou – Beroun, Benešov, Dobříš, Kralupy… Ale když si spočítáš tu denní cestu do práce, tak se ti to skoro nevyplatí. A to nemluvim o další hodině a půl cesty do práce a zpátky, ale i o dalších chechtácích co dáš každej den kromě lítačky navíc. Ale hlavně ten čas – už teď jezdím do práce 40 minut a být k tomu, dlaších minimálně 40 minut navíc je už fakt deprimující.
Ano, chápu, do Prahy se za prací sjíždí zbytek země a i zahraniční gastarbajtři a tak je to tu krapet přeplněný a tím pádem se uplatňuje princip „neviditelné ruky trhu“: vyšší poptávka – výšší ceny. Pak ti ale hlava nebere to, že se místo novýho bydlení staví noví obchoďáky a kanceláře a když se náhodou objeví v územním plánování nějaká bytovka, tak je to mrakodrap, kde je nejlevnější byt za 15 mega. Praha je jedno z nej měst na světě a chápu, že si tu luxusní haciendu zasloží zlatá mládež z celého světa, ale co my rodilí pražáci? Mám jet bydlet do pastoušky v Brdech?
Takže ten pověstný „MamaHotel“ je vlastně důsledek problému (ne)dostupného bydlení a né že bychom se rádi nechali rozmazlovat a obsluhovat, ale spíš není moc jiných možností. Ekonomicky to prostě není udržitelný. Jó, ještě před sto lety by stačilo postavit rodičům vejminek a bylo by vystaráno, ale dnes abys stavil vejminek sobě… 
Vzpomínám, jak sem nedávno viděl statistiku, kdy mladí lidé „opouštěj hnízdo“. Zatímco ve Skandinávii je to lehce po dvaceti, my to máme asi o deset let pozdějc. A jestli to takhle půjde dál, brzo každej druhej u rodičů zestárne. Já sem jen rád, že můžu konečně ve svých čtyřiatřiceti vypadnout od našich a žít aspoň v tom spolubydlení, než se najde něco lepšího. Jak to máte vy ostatní?
